Žánr paměti [poznámky k výzkumu]

Je známo, že kognitivní schopnosti jsou genderově podmíněné, protože vyplývají z genderově diferencovaného vzdělání (a dalších kritérií). Paměť jako kognitivní schopnost je tedy již a priori také genderově podmíněná. Ženy a muži si nepamatují stejné věci, protože nemají stejnou zkušenost s událostmi, nemají stejná očekávání. Pokud nás zajímá paměť jako oblast sociologického studia přenosu v rámci rodiny, co s ní? To, co nazývám přenosem paměti, identity, je soubor praktik, které jednotlivci rozvíjejí v rodinách a komunitách, aby zachovali kulturu a identitu. V běžných situacích i ve zvláštních situacích, kdy rodiny zažívají válku, exil, migraci, integraci atd., lze předpokládat, že rodinné vztahy, které podmiňují práci s pamětí, jsou genderově podmíněné. Jaký tedy může být vliv pohlaví na dynamiku paměti?
Následující text je souborem úvah v pracovní verzi a dosud nebyl podroben terénnímu výzkumu.

Uvážíme-li, že přenos paměti je ústní, a víme-li, že komunikační dovednosti jsou genderově podmíněné, pak si dokážeme představit, že budou mít vliv na dialog. Otázka je, jaký to bude mít dopad. Lze také předpokládat, že konkrétní situace paměťového přenosu je situací, která se částečně vymyká obecnému případu komunikace, která je genderově podmíněná.

V kontextu ústního předávání vzpomínek (které pak nikdy nejsou jen syrovými a objektivními příběhy, ale diskurzy, které slouží k ilustraci výpovědí a předávání imaginárního světa s odkazy, hodnotami, pocity atd.) můžeme komunikaci zjednodušit takto: na jedné straně jsou lidé, kteří mluví, a na druhé straně lidé, kteří naslouchají. Tento vztah vědění a nevědění je často de facto určen věkem/generací.

Můžeme se tedy ptát, jak genderové role ovlivňují generační uspořádání. Lze si představit, že každá rodina a každý člověk si buduje určitý vztah ke svému otci, matce, prarodičům. Ale s vědomím, že tyto role jsou také sociálními konstrukcemi, které reagují na očekávání chování a podmiňují je, můžeme očekávat, že najdeme typické chování?

Předávání norem a hodnot dané kultury znamená také diferencované předávání očekávání a zákazů specifických pro jedno a druhé pohlaví. To znamená, že vztah závisí jak na vysílajícím, tak na přijímajícím a na jejich pohlaví.

Jinými slovy, babička nebude se svým vnukem nebo vnučkou mluvit stejně a bude s nimi mluvit jinak než dědeček. Můžeme však opět očekávat, že za jednotlivými zvláštnostmi najdeme genderové vzorce?

Otázky, které si můžeme klást, jsou například: kdo mluví, kdo má právo mluvit, kdo potvrzuje platnost řeči druhých, jak člověk mluví, za jakých podmínek?

Vezměme si nyní případ lidí vietnamského původu, kteří emigrovali do zahraničí. Otázka přenosu identity přináší silnější psychologický rozměr, protože vnáší do hry traumatické zážitky. Jaké jsou hypotézy, které by nám umožnily zdůvodnit rozdíly v dynamice přenosu mezi pohlavími v těchto konkrétních případech?

Role prarodičů jsou genderově podmíněné, protože závisí na rolích rodičů a jednotlivců. To znamená, že ačkoli se interakce liší od interakcí rodičů, ať už z hlediska vnucování norem, či nikoli, lze si představit, že oblasti kompetencí, oblasti zájmu, vize světa jsou genderově podmíněné, což výrazně ovlivní samotnou povahu probíraných témat a sdílených aktivit.

Zdá se, že vaření a jídlo jsou základními aspekty pocitu sounáležitosti s vietnamskou kulturou, tuto roli zastávají matka a babička a lze předpokládat, že v tomto smyslu představují kolem sdílení tradičních kulinářských postupů silnou postavu v přenosu.

Matka a babička jako ženy poskytují fyzickou a psychickou péči. Mohou tak pomoci chránit manžela, otce i sebe tím, že se vyhnou tabuizovaným tématům. Hrají roli opory pro muže. Můžeme se také ptát, do jaké míry se liší jejich pohled na historii a schopnost přijmout minulost. Při pohledu do budoucnosti se rodiče často zajímají o integraci dětí, ale to neznamená, že se vzdávají svých hodnot, že zapomínají na své oběti. To může být pro různé lidi více či méně bolestivé a můžeme se ptát, do jaké míry je tento postoj přijetí genderově podmíněný či nikoli.

Jaká očekávání jsou kladena na děti, syny a dcery? Jak to určuje dynamiku přenosu?  Jsou věci, které dívkám neříkáme. Některé věci se dívkám prezentují jinak. Protože si zachováváme obraz křehkosti a protože role ženy a matky neodpovídá určitým diskurzům.

Metodologická poznámka: abychom mohli tyto hypotézy ověřit, museli bychom se lidí ptát na jejich konkrétní vztahy s rodiči a prarodiči, přičemž bychom každý případ podrobně popsali podle pohlaví a podrobně popsali společné aktivity, diskuse, podmínky těchto diskusí, řešená témata a způsob jejich prezentace a případné rozdíly vnímané mezi diskurzy podle sebe a svých případných sourozenců nebo bratranců a sestřenic.

Další cesta: pokud budeme práci s pamětí považovat za práci s péčí, mohli bychom se inspirovat prací v oblasti péče a vypracovat specifické analýzy přenosu. Zajímalo by mě také, do jaké míry je možné hovořit o mentální zátěži týkající se paměti a do jaké míry, pokud lze tento koncept použít, přičemž všechna opatření a podmínky jsou různé, by tato mentální zátěž mohla být genderově podmíněná. Můžeme si například představit, že v našich patrilineárních společnostech přechází dědictví, jako je patronymické jméno, na otce. Mohli bychom studovat, co jméno (otce) předává a co ne.

 


Vous aimerez aussi...

Laisser un commentaire

Votre adresse e-mail ne sera pas publiée. Les champs obligatoires sont indiqués avec *

Ce site utilise Akismet pour réduire les indésirables. En savoir plus sur comment les données de vos commentaires sont utilisées.

Rechercher dans OpenEdition Search

Vous allez être redirigé vers OpenEdition Search